Nelze mluvit o Kristu či blížit se ke Kristu a vynechat při tom Marii. Vždyť už počátek Ježíšova života je s Ní tak nerozlučně spojen. Dodnes přece pohoršuje a stává se kamen úrazu věta: „Narodil se z panny.“

   Sv. Vincenc miloval Krista, a proto nemohl opomenout ani Jeho Matku. Maria je pro něj především pokornou chudou dívkou z Nazareta, která se nebála říkat Bohu ano ani v těch nejtěžších okamžicích svého života. Přece již v první zmínce v Písmu se staví do postoje služebnice pravého Pána. Rozjímání a přijetí plánu Nejvyššího ji vede k činorodé pomoci u vlastní příbuzné Alžběty. Mariina chvála Boha a vědomí, že On Své nepatrné služebnici učinil veliké věci, nám dokresluje vnitřní život panny, která se stala Matkou Krista i všech lidí.

   Maria se tak ve světle Písma (a zvláště Lukášova Evangelia) stává pro naše zakladatele vzorem pravé vincentky. Na Boha a na Ni mají pamatovat sestry při své činnost. V Ježíšově a Jejím životě mohou nalézat inspiraci pro řešení konkrétních situací.

   Matka Krista však nezůstává pouhým vzorem, ikonou vzniklého společenství. Stává se především matkou kongregace, která Svou láskyplnou a něžnou pomocí zahrnuje každou sestru a všechny, kterým sestry slouží.

   „Modlete se, aby nejblahoslavenější Panna zůstala vždy vaší jedinou Matkou.“ (Z posledních slov sv. Luisy de Marillac)

   Mariánská úcta je zakořeněna v srdci každé vincentky. Její připomínkou je medailka Neposkvrněné, neodmyslitelná součást hábitu. A právě na slavnost Neposkvrněného Početí Matky Boží (8. prosince) si sestry každý rok připomínají a obnovují své řeholní sliby.