Spiritualita sester se obrací k odkazu sv. Vincence de Paul a sv. Luisy de Marillac. Život víry má pronikat veškerou činnost zaměřenou na službu potřebným. Sv. Vincenc duchovně čerpal a vycházel zvláště z evangelia sv. Lukáše, které je evangeliem chudých. Zaznamenává velká podobenství o Božím milosrdenství (např. o marnotratném synu, o ztracené ovci) a ukazuje Krista jako obraz Boží dobroty. Dále Lukášovo evangelium zdůrazňuje univerzalitu spásy pro všechny. Kristův kříž přináší vykoupení celému světu. Znakem, který Vincenc de Paul zvlášť vyzvedá, je podnětná síla Ducha svatého, v jehož síle Ježíš působil.
Charakteristické prvky vincentinské spirituality:
1. Spiritualita se vztahuje k chudým a Vincenc si přeje, aby sestry spolupůsobily s Duchem svatým a dívaly se na chudé jako Kristus.
2. Nejvýraznějším znakem spirituality sv. Vincence je dobrota. Vincenc nově ukazuje soucit jako podstatnou formu lásky k bližnímu a říká: „Ti, kteří necítí se zarmoucenými žádnou bolest a nemají žádný soucit s chudými, jsou velice daleko od lásky.“
3. Blíženská láska musí být podle sv. Vincence univerzální, přičemž máme-li být věrohodní, musíme si druhého vážit bez ohledu na jeho původ, stav, vzdělání, majetek či vyznání. Vincenc se stará o všechny.
4. Další charakteristikou vincentinské spirituality je myšlenka, že lidé, ať už je jejich místo kdekoliv na světě, jsou navzájem za sebe odpovědni. Nejdeme k Bohu bezprostředně. Cesta k němu vede skrze bližního. Lidé jsou spolu vnitřně spojeni v Kristu. Člověk, který někomu jinému pomáhá žít, pomáhá žít všem ostatním.
Těchto několik myšlenek shrnuje to podstatné ze spirituality sv. Vincence de Paul. Neschází mu smysl pro souvislosti, proto poukazuje na to, že všechna díla a instituce, i když jsou jakkoli rozmanité, se musí vnitřně doplňovat a svou sílu musí vždy čerpat z Boha, od něhož vyšly.
Práce jeho následovníků není ničím jiným než snahou dát duchu sv. Vincence, duchu evangelia, duchu Božímu odpovídající formu a rozvíjet jeho tvůrčí sílu ve sjednocení s vůlí Boží.
La palabra „medicina“ deriva del latín med(icus), sacerdote. Para los romanos, las plantas curativas debían ser recolectadas o cultivadas por alguien con el don de la curación, https://medfarmacia.es/cenforce-online-en-espana/ y eran ellos quienes se llamaban sacerdotes.